HOLISTICKÁ MUZIKOTERAPIE                Metoda Paedr. Lubomíra Holzera

Předkládaná metoda vychází z dlouholeté praxe, empirických poznatků (profesionálního hudebníka, speciálního pedagoga a muzikoterapeuta) a teoretických studií PaedDr. L. Holzera.
Tato metoda předpokládá holistický náhled a přístup ke světu, muzikoterapii, osobnosti klienta a také muzikoterapeuta. Využívá všech popsaných, obecných muzikoterapeutických forem. Je naplňována technikami a postupy, které jsou výsledkem syntézy znalosti a aplikace historie, vývoje a současných možností muzikoterapie v celosvětovém a multikulturním hledisku. Autorem těchto technik je rovněž PaedDr. Lubomír Holzer.
Metoda, techniky a postupy jsou prověřeny deseti lety - tj. cca 9000 hodinami přímé terapeutické práce, jejich praktického terapeutického používání, rozvíjení, zkoumání, ověřování, potvrzování a výuky, při práci– muzikoterapii, s klienty všech zdravotních i sociálních skupin bez vyjímek a bez kontraindikací.

Popis a aplikace muzikoterapeutické metody PaedDr. Lubomíra Holzera.

Při praktické realizaci této muzikoterapeutické metody je využito následujících bází: 1. aplikace hudebních kinetických a melodických jevů – charakteristických hudebních rytmických a rytmickomelodických modelů.
2. specifických hudebně akustických rezonančních typů a specifických hudebních frekvenčních oblastí při muzikoterapeutickém využití výhradně akustických - etnických, lidových, starých, starověkých a pravěkých hudebních nástrojů a velké rodiny perkusivních hudebních nástrojů - avšak vždy nástrojů s přirozeným laděním - z popisované metody tudíž parametricky muzikoterapeuticky vhodných a tedy účinných hudebních nástrojů.
3. modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního a alikvotního zpěvu. To vše v muzikoterapii klientů s postižením všech druhů a forem a klientů ze všech ostatních zdravotních a sociálních skupin.
4. současné využití působení na duchovně energetický systém člověka a jeho schopnosti fyziologického příjmu Univerzální energie.
5. spolupůsobení smyslového, mimosmyslového a nadsmyslového vnímání v oblastech dostupných všem jedinečným částem lidské bytosti jednotlivě a zároveň v jejich úplné celistvosti a jednotě.
Popisovaná metoda je orientovaná na tzv. pravohemisvérové činnosti lidského mozku a synergii pravé a levé mozkové hemisféry, z čehož pochází stav jednotného mozku, fyziologický přesun do hladiny alfa a théta elektrické aktivity mozku na EEG a z toho plynoucí fyziologicky změněné stavy vědomí, významně podporující muzikoterapeutické působení.

Vstupní parametry.

Metoda uvažuje používání původních – přirozených akustických hudebních struktur, tzn. hudebních typů, které nejsou změněny temperovaným laděním, složitými harmonickými a temporytmickými strukturami, technologickou výrobou hudby a její elektronizací, vývojovými tendencemi západní hudby ani žánrovostí a stylovostí hudebních projevů, které rovněž primárně nepodléhají tzv. západnímu kulturně-společenskému paradigmatu. Aplikované kinetické a melodické hudební muzikoterapeutické projevy rovněž čerpají ze zdrojů přírodních, starověkých a pravěkých národů a národů používajících tradiční hudební projevy předávané po tisíciletí. Popisovaná muzikoterapeutická metoda využívá ovšem neméně kořenů lidové hudby našeho keltsko-slovanského okruhu, tedy lidových hudebních zdrojů středoevropského kulturního teritoria, zvláště staré moravské lidové písně, které uvažuje a chápe jako zásadní. Zmiňovaná metoda nesleduje primárně umělecké, estetické a exhibiční hledisko používané terapeutické hudby a hudebních projevů, ale hlavně a základně muzikoterapeutické (je diametrálně odlišné od běžného hudebního provozu) – to je i jeden ze základních principů muzikoterapie. Zásadní důležitost je přikládána melodické i rytmické okamžité tvorbě muzikoterapeuta. Muzikoterapeut se nachází permanentně v procesu volné improvizace, lépe řečeno volné hudby. Improvizace vždy probíhá na základě nějaké předem dané hudební struktury – rytmu, písně, harmonie, kombinace těchto prvků, nálady, hudební barvy, zamýšlených emocí apod. To znamená, že improvizace jako taková slouží pouze v přechodném výcvikovém stadiu muzikoterapeuta, než je schopen se zcela odpoutat od vžitých modelů a pustit se uvolněně do úžasné krajiny volné hudby, která teprve skýtá úplnou volnost muzikoterapeutické tvorby, nejsilnějšího a nejplnějšího působení a prožívání. Volná hudba ví dopředu pouze hudební nástroj nebo nástroje, či zpěv a jejich případnou možnost kombinací. Muzikoterapeut rovněž nepoužívá v dané metodě konkrétní texty, pouze jakousi prařeč, kterou si sám vytváří a která má pouze hledisko zpěvnosti – tzn. měla by obsahovat dostatek zpěvných vokálů, tedy samohlásek – muzikoterapeutická základní energetická řada – e – o – í – ú – á – m. Shrnuto: muzikoterapeut nepoužívá žádné známé nebo konkrétní písně, ať už s textem, či bez textu, ale výhradně volnou hudbu zpívanou prařečí. Jsou ovšem speciální případy, kdy děláme vyjímky. Nic není černobílé a generální. Texty lze použít v aplikovaných formách, jako jsou muzikoterapeutické pohádky etc.
Pro tuto muzikoterapeutickou metodu je také podstatné používání přirozené, úplné alikvotní řady. Dochází tak k čistým interferencím a generování dalších harmonických řad a formací alikvotních tónů. S těmi také pracuje popisovaná metoda při hře na používané muzikoterapeuticky vhodné hudební nástroje a při rezonančním, vibračním, hrdelní a alikvotním zpívání. Důležitým parametrem, který dnes stále více vystupuje do popředí zájmu a závažnosti je úroveň ladění. To jest jeho, pro muzikoterapii vhodnější nižší výška komorního a1= 426,7 ÷ 432 Hz, než běžně dnes používané a stále se zvyšující ladění a1 = 440 ÷ 446 Hz.
Při apercepci muzikoterapeutického hudebního toku má na člověka vliv soubor působků, které se v komplexním procesu čití, vnímání a prožívání odrážejí ve všech jeho částech i celku a na všech úrovních lidského bytí v jejich jedinečnosti a současně nedělitelnosti. Člověk je tvořen částí tělesnou, duševní, emoční, energetickou, částí tzv. lidské duše a duchovní. Úrovně lidského bytí můžeme rozlišit na tzv. hrubohmotné a jemnohmotné. Hrubohmotné jsou fyzické, fyziologické – smyslové, mimosmyslové – nervové a endokrinní, psychické, emocionální a sociální, to je oblast psychosomaticko-emočně-sociální. Jemnohmotné úrovně člověka – oblast nadsmyslové vnímání, jeho energetický systém, lidská duše, patří do oblasti energetické a spirituální nebo duchovně energetické a nad tím vším se nachází všude přítomné a vším procházející vědomé energetické univerzální duchovno.

Popis muzikoterapeutické metody PaedDr. Lubomíra Holzera.
Část využívající pasivní, aktivní, individuální a kolektivní formu a jejich kombinace.

Muzikoterapeutická metoda PaedDr. Lubomíra Holzera klade receptivně pasivní muzikoterapeutickou formu na základní místo. V této části individuální nebo skupinové muzikoterapie probíhá sklidnění klientů, jejich emoční uvolňování, odeznívání hyperaktivity, přesun pozornosti, hluboká relaxace, energizace, ladění všech tělesných systémů a jejich harmonizace. Dochází k odeznívání psychosomatických tenzí a spasmů, k uvolňování emočních a energetických bloků, k vylaďování, energetizaci a harmonizaci všech systémů a částí člověka v jejich nedělitelném celku lidské bytosti jako takové. Po této terapii je klient teprve připraven vstoupit do dalšího muzikoterapeutického procesu v rozličných aktivních formách, pokud má muzikoterapie působit skutečně plně, hluboce a dlouhodobě.
V průběhu základní části muzikoterapeutického procesu, který se děje v místě a čase, tedy v relativním časoprostoru, při apercepci a percepci muzikoterapeutického hudebního toku, který vytváří primárně sám muzikoterapeut, se tedy klienti nacházejí v pasivní muzikoterapii. To platí při práci s klienty, kteří náleží do oblasti komunikační, smyslové, intelektuální a tělesné normality. Při práci s klienty s poruchami komunikace nebo s chybějící komunikací, z nejrůznějších odbornou literaturou popisovaných důvodů, je tato pasivní forma často kombinovaná s částečně aktivní formou muzikoterapie a využívá naopak s výhodou spontaneity klientů, která může přecházet až v jistý speciální druh kreativity. Opět zde platí, že nic neplatí absolutně a svět není černobílý, ovšem základní premisy je nutné vyslovit.
Při poslechu charakteristických muzikoterapeutických hudebních rytmických a rytmickomelodických modelů, specifických hudebně akustických rezonančních typů a hudebních frekvenčních oblastí, při respektování muzikoterapeuticky účinných metrorytmických struktur a použití speciálních perkusivních nástrojů, muzikoterapeutických účinných hudebních nástrojů a muzikoterapeutického, modulovaného, rezonančního, vibračního, hrdelního či alikvotního zpěvu, v dostatečné časové délce – kolem desíti až patnácti minut nepřetržitého toku muzikoterapeutické hudby, dochází v lidském mozku ke změně jeho elektrické aktivity a k indukci alfa vln (na EEG), což je frekvence v pásmu 7,5 - 13,5 HZ, ideál je střední hodnota 10 Hz (střední hodnota frekvence magnetického pole Země a komunikační přírodní a zvířecí frekvence). To jsou frekvence, při nichž probíhá harmonizace a synchronizace levé a pravé mozkové hemisféry – dochází k efektu tzv. jednotného mozku (one brain). Při dosažení těchto speciálních podmínek mohou rovněž nastávat "změněné stavy vědomí". Tzv. „alfa rytmus“ je charakteristický synchronizovanou aktivitou neuronů. Jakmile začnou mozkové hemisféry pracovat synchronizovaně a harmonicky, dojde ke změně fyziologie mozkových vln např.: z původní beta (EEG frekvence 18-30 Hz)   alfa (EEG frekvence 8-13 Hz)   théta  (EEG frekvence 5-7 Hz) do fází vyššího vědomí – v literatuře se rozsahy jednotlivých pásem liší. Beta - rytmus je charakteristický pro stav bdění a motorický klid, alfa -  rytmus se manifestuje při bdělém relaxovaném stavu a u netrénovaných osob jsou předpokladem jeho vzniku zavřené oči. Trénovaný muzikoterapeut dokáže vstupovat do alfa rytmu záměrně, takřka na povel okamžitě a bez potřeby zavřených očí a také ho dokáže přesně identifikovat. Théta -  rytmus se vyskytuje podle lékařské fyziologie v bdělém stavu při vzrušení nebo stresu. Z vlastních zkušeností a z jiných pramenů ovšem víme, že je charakteristický pro změněný stav vědomí – tzv. "šamanský stav vědomí", v němž se nacházejí při stavu transu, či vytržení (zkrátka při své práci) šamani. Nástup spánku je charakteristický rytmem 12 – 14 Hz. Hodnoty frekvencí se podle různé odborné lékařské literatury poněkud odlišují a překrývají.
Laboratorní výzkumy i praktická pozorování a prožívání, ale také sebepozorování při muzikoterapii prokazují, že hra na účinné muzikoterapeutické hudební nástroje (tak jak je uvažuje a používá metoda Dr. Lubomíra Holzera) vyvolává fyziologické změny CNS. Tohoto výsledku dosahujeme zejména hrou na etnické bubny džembé, na šamanské bubny, australskou didžeridu, valašskou fujaru a koncovku, brumle, ústní harfu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy a rovněž gongy, neméně ovšem používáním muzikoterapeutického zpěvu, včetně alikvotního a hrdelního a hrou na mnohé další nástroje a aplikací technik, které používá popisovaná metoda. Nutno ovšem podotknout, že to se s jistotou týká pouze realizace vyškoleným muzikoterapeutem. V ostatních případech neodborného, či nevědoucího používání těchto skutečně velice silných technik, nelze za výsledek ručit. Bohužel v praxi se s těmito odstrašujícími případy setkáváme často.
Člověk v oblasti smyslového vnímání vnímá zvuk prostřednictvím více smyslových komodit, než-li jenom sluchem. Zprostředkovaně i zrakem – oční nerv je schopen zachytit působení tlakové vlny způsobené šířením zvukových vln v prostředí. Zvukové vlnění vnímáme celým povrchem těla – ochlupením, pokožkou, svalstvem, kosterní aparát vnímá vibrace prostředí. Tyto vibrace ovšem registrují i tzv. viscerální receptory, které zprostředkují vnímání vnitřního prostředí – na vibrace způsobené zvukovými vlnami reagují vnitřní orgány a vlastně vše co obsahuje vnitřní prostředí člověka, říká se jim také "interoreceptory". Na vnímání zvuku se rovněž podílejí tzv. proprioreceptory, které podávají okamžité informace o poloze těla v prostoru a o jeho i nepatrných změnách – což bývají takřka vždy fyziologické reakce a mimovolní pohyby při poslechu hudby. Tak bychom mohli pokračovat dále v intencích lékařské fyziologie. Tím pádem působí muzikoterapeutická hudební a rytmická stimulace na elektrickou aktivitu mnoha smyslových a pohybových oblastí mozku – korových, podkorových i některých ostatních. Tak se výrazně stimuluje spojení se senzorickými korovými a dalšími oblastmi. Je nutné si uvědomit, že i přes pokroky lékařské vědy a používání nejnovějších výzkumných a zobrazovacích metod, je mozek stále velkou neznámou. A lidský mozek nelze zkoumat in vitro. Stručný přehled zobrazovacích metod mozku: Výpočetní tomografie – CT, CT s využitím xenonu, nelokální CT angiografie, magnetická rezonance – MR, funkční magnetická rezonance – fMR, pozitronová emisní tomografie – PET, jednofotonová emisní tomografie – SPECT, elektroencefalografe – EEG, magnetoencefalografie – MEG, magnetická rezonanční spektroskopie MRS, transkraniální magnetická stimulace – TMS a také nejnověji tzv. SQUID. (viz F. Koukolík 2002, Lidský mozek). Zkušený muzikoterapeut se v průběhu dlouhodobé praxe a zdokonalování může naučit prožívat a cítit oblasti mozku a děje v nich probíhající. Je to fascinující zážitek a zkušenost.
Rytmické bubnování a muzikoterapeutická hudba vůbec, vyvolává z pohledu fyziologie změněné stavy vědomí tím, že aktivuje mnoho senzorických a současně motorických korových center mozku na obou jeho hemisférách čímž opět dochází k propojování levé a pravé mozkové polokoule a tím ve speciálních záměrných případech ke stavu jednotného mozku a k charakteristickým průběhům jeho elektrické aktivity – alfa a théta vln. Při ostatních typech smyslového vnímání (u kterých není primární sluch) nedochází k tak masivní stimulaci korových a podkorových senzorických a motorických center. Jediný tón, jediný úder bubnu, (díky alikvotním tónům) obsahuje mnoho frekvencí a velkou enrgii a v důsledku toho současně předává impulz mnoha nervovým cestám v mozku. Současným zněním zpěvu, melodií hudebních nástrojů, a úderů bubnu, může být mozku dodáno více energie, než jakýmkoliv jiným smyslovým působením a vnímáním. Tzn.: při bubnování speciálních metrorytmických struktur na nástroje z přírodních materiálů, současném použití specifických zpěvových technik a hře na muzikoterapeutické hudební nástroje dochází u recipientů k fyziologickým reakcím organizmu, celkovému uvolnění, odeznění psychických a fyzických tenzí a spazmů, k rozpouštění hyperkinetických stavů a psychosomatických nepokojů a neklidů, současné relaxaci celého organizmu, k harmonizaci energetických center a drah, k postupnému vylaďování všech tělesných systémů, k posilování imunity a tělesných funkcí, k pozitivním duchovně energetickým změnám a tím pádem k terapii celé bytosti člověka jako takové. Muzikoterapie neméně usiluje o průběžné zlepšování kvality života svých klientů – pacientů a zpětně takto působí na muzikoterapeuta samotného. Je nutné si uvědomit, že člověk a jeho části tvoří nedělitelný celek a právě na něj muzikoterapie vždy primárně působí. V dalším procesu se může zaměřit na speciální potřeby jednotlivostí lidské bytosti, vždy ovšem s vědomím holistického modu. Pro dosažení těchto stavů a výsledků muzikoterapeutického procesu používáme rovněž hru na další hudební nástroje muzikoterapeuticky vhodné a tudíž účinné, jako australské didžeridu, tibetské mísy, zvonky, kartálky, šengy, činely, gongy, různé další metalofony, ale také lidové nástroje, jako fujara, píšťala, koncovka, brumle, kalimba, balafon, ústní harfa, nejrůznější druhy etnických bubnů a bubínků (mluvící buben, tabla, štěrbinové bubny atd.) stovky rozmanitých perkusí etc. Pojednání o muzikoterapeuticky vhodných nástrojích by si vyžádalo další samostatnou kapitolu, tudíž zde nemohou být vyjmenovány a popsány všechny. Hluboké alfa stavy jsou charakteristické pro meditaci a holistické mody vědomí. Vlnový cyklus alfa a théta jsou rovněž typické pro změněné stavy vědomí šamanů, tzv. “šamanský stav vědomí“, kteří za tisíciletí nashromáždili nejhlubší poznatky z této oblasti. Současná antropologie a archeologie soudí, že se jedná o dobu cca 35.000 let. Je však možné, že je to mnohem déle. Muzikoterapie má ze všech typů terapeutického působení nejsilnější a nejucelenější schopnost pronikat do nejhlubších vrstev osobnosti (bez použití často nepřesných a neúplných interpretací).

Z praktických pozorování a prožívání při aplikaci popisované metody vyplývá řada empirických zjištění. Vzhledem k tomu, že každý klient – v celé oblasti postižení, je svým způsobem malkomunikativní, je velmi zajímavé i když předpokládané zjištění, že již po krátké době dochází ke spontánní nonverbální komunikaci jak mezi dětmi z terapeutické skupiny, tak mezi dětmi a muzikoterapeutem, ba dokonce k nečekaným verbálním i neverbálním projevům – reakcím na probíhající muzikoterapii. Sem patří i opakování krátkých zpívaných nebo hraných melodických útvarů, které muzikoterapeut po určitou dobu zpívá, či hraje a opakuje stále dokola. Dalšími z pozorovatelných projevů jsou opakované rytmické pohyby ať už končetin, částí těla nebo i celého těla dětí - klientů a to vždy koordinované se zrovna znějící metrorytmickou strukturou bubnování a zpěvu muzikoterapeuta – tedy tzv. fyziologické pohyby, také mimovolní pohyby i radostné, záměrné, synchronní rytmické pohyby. Takovýchto pozorovaných projevů byla a je velká suma, tento úvodní materiál ovšem není určen k detailním popisným účelům.
Podstatné je se rovněž zmínit o působení veličin, které nejsou stávajícími technologickými prostředky ani měřitelné ani smysly popsatelné. Jde v tomto případě o tzv. “nadsmyslové složky“, které jsou součástí záměrného působení muzikoterapeuta a vlivy jejich působení a působení smyslových, a mimosmyslových složek se vzájemně podporují a utvářejí výsledek celého konání. K jejich vnímání a prožívání je nezbytný dlouhodobý výcvik muzikoterapeuta a také dlouhodobá práce se skupinou.
Nadsmyslovými složkami muzikoterapie rozumíme :
Jsou to různé druhy energií. Energie na různých vibračních úrovních – energie Země, Slunce, planet a Hmotného Vesmíru, přírodní energie – voda, řeky, moře, les, vítr, oheň, vzduch, energie živlů, elementů – živel země, oheň, voda, vzduch, vítr a éter, Univerzální energie etc., které jsou mimo rozsah normálního vnímání a mimo fyzikální veličiny měřitelné současnými technologiemi. Zejména uvažujeme tzv. “ Univerzální energii“, se kterou muzikoterapeut pracuje v probíhající záměrné činnosti a na kterou se napojuje svou vlastní intuicí a vycvičenými schopnostmi během specifických činností – tzn. bubnování, hraní na hudební nástroje, zpěvu apod. Muzikoterapeut slouží pouze jako přijímač a vysílač, jakýsi průchod pro Univerzální energie. Z toho plyne, že muzikoterapeut musí být vždy v procesu terapie napojen na U. E. a nikdy by neměl působit pouze sám sebou a pouze svou energií.
Z uvedeného plyne, že dochází k slaďování a napojování na přírodní energie, jejichž zdrojem je Vesmír, Země, příroda, živí tvorové a Univerzum. Probíhá tedy svého druhu specifické propojení celé terapeutické skupiny s přírodou, Zemí, Vesmírem a Univerzem nebo-li: muzikoterapeutické působení spojuje muzikoterapeuta a recipienty v jednu bytost s naší Zemí, Vesmírem a Univerzem, s veškerým Stvořením. Rytmus bubnu a melodicko rytmické struktury zpívané a hrané na muzikoterapeutické hudební nástroje používané dle metody PaedDr. Lubomíra Holzera jsou univerzálním jazykem. Alfa rytmus je primární frekvence produkovaná elektromagnetickým polem Země. Vlnová délka kolem 10 Hz je primární komunikační frekvencí všech zvířat. Veškerý život pulzuje na společném základě se Zemí a Vesmírem. Pakliže mozkové vlny oscilují na této frekvenci, je dosaženo naladění na univerzální energeticko – komunikační - informační kmitočet.

Dalším speciálním druhem energií jsou: přenos aplikovaných a záměrně kladných emocí, terapeutické láskyplné vůle a zaměřená vlastní pozitivní energie muzikoterapeuta, který svým soustředěním, empatií, vhledem a momentální přesnou zaměřeností vědomí na konkrétní úkol, provádí velikou muzikoterapeutickou práci. Bubnování a ostatní specifické muzikoterapeutické činnosti zesilují tuto emanační energii, která se tak přenáší na recipienty. To jsou základní nadsmyslové složky přítomné při aplikaci muzikoterapeutické metody Dr. L. Holzera.

Z uvedeného vyplývá, že jde v této fázi o muzikoterapeutickou metodu s použitím vybraných hudebních muzikoterapeutických nástrojů, bicích a perkusivních nástrojů s aplikací speciálních zpěvových technik při současném působení a vnímání nadsmyslových složek muzikoterapie a duchovně energetického působení, v celém mnohovrstevném procesu muzikoterapie. Muzikoterapeut primárně v receptivně pasivní části sám určuje vybrané techniky a sám je aplikuje. U aktivní muzikoterapie je vždy nezastupitelná řídící úloha muzikoterapeuta, který nejenže zodpovídá za terapii, tedy za použité techniky, ale je také zodpovědný za klienty – terapeutickou skupinu a za výsledek terapie samotné. Jako u každé terapeutické metody i zde je důležité a pro popsatelný výsledek nezbytné pravidelné opakování muzikoterapeutických sezení a dlouhodobé působení. Pravidelností se myslí minimálně dvě hodiny muzikoterapie týdně s jedno až dvouletou působností – to jsou minimální hodnoty. Poslech reprodukované hudby lze použít jen jako pomocnou muzikoterapeutickou techniku v rámci jiných terapiích – arteterapie, dramaterapie, poetoterapie atp., nikoliv jako primární muzikoterapeutické médium. Také její výběr není zcela bez problémů. Reprodukovanou hudbu avšak můžeme v některých případech použít např. před spaním klientů – ovšem zase! Výběr by měl provést školený muzikoterapeut a nejlépe nahrávku terapeutické hudby, kterou on sám hraje a vytvořil za tímto účelem. Na našem trhu je mnoho léčivých a relaxačních CD, která jsou ovšem většinou vytvářena bez hluboké znalosti muzikoterapie. V této oblasti bohužel panuje největší nevědomost a lehkovážnost.

Muzikoterapie patří mezi terapeutické metody používající ke svému působení umělecké druhy, někdy se těmto metodám říká též expresivní terapie. Patří sem zejména: muzikoterapie, meloterapie řec.: mélos = zpěv, terapie zpěvem, vokální terapie, voiceterapie, arteterapie v užším slova smyslu, artefiletika, dramaterapie, teatroterapie, poetoterapie, biblioterapie, taneční terapie, kineziterapie - pohybová terapie, filmoterapie, etc.
Arteterapie v širokém slova smyslu zahrnuje již zmíněné expresivní terapie využívající ke svému působení umělecké druhy.

Psychoterapie versus muzikoterapie a slovníkové definice
Rovněž je potřeba si zřetelně uvědomit rozdíly mezi muzikoterapií a psychoterapií, které bývají zvláště z pohledu psychoterapie a psychologie ne zcela jasně chápány a rozpoznány. Současně se stále objevují v psychologických, lékařských, defektologických a dalších slovnících definice typu: muzikoterapie je psychoterapeutická nebo pomocná psychoterapeutická technika, jinde čteme - muzikoterapie je léčba hudbou, používá se někdy v psychiatrii a podobná hesla. Rozdíl je zřetelný. Primárním médiem holistické muzikoterapie je muzikoterapeutická hudba a holistický přístup ke světu, muzikoterapii, klientovi a samotnému muzikoterapeutovi. Psychoterapie, jak z názvu plyne používá primárně slovo a oblast působení je psychika člověka. To se dále různí podle psychologického a psychoterapeutického směru, který ten který odborník vyznává a používá.

Definice holistické muzikoterapie dle metody PaedDr. Lubomíra Holzera – pro její terapeutickou část:
Holistická muzikoterapie představuje samostatnou terapeutickou disciplínu. H. muzikoterapie je záměrná a vědomá terapeutická činnost realizovaná holisticky orientovaným muzikoterapeutem v relativním časoprostoru v systému smyslového a nadsmyslového vnímání při použití muzikoterapeuticky vhodné a účinné hudby (dle holistického a muzikoterapeutického konceptu Dr. L. Holzera), kterou vytváří primárně muzikoterapeut sám, za jeho současného duchovně energetického působení na celou lidskou bytost a to individuálně i kolektivně.

Tímto je také základně popsána a definována muzikoterapeutická metoda Dr. Lubomíra Holzera a základní principy fungování tohoto muzikoterapeutic- kého konceptu a procesu. Musíme mít na zřeteli, že v tomto materiálu nebyla popsána muzikoterapeutická metoda Dr. Holzera vcelku a zároveň v jednotlivostech, ale poněkud blíže pouze jenom jedna její část – forma kolektivní - receptivně pasivní i když ani u této nejde o zcela naplňující rozsah. Ostatní muzikoterapeutické formy popisovaná metoda používá rovněž a navíc je různě kombinuje, takže vytváří i formy kombinované.
Techniky které rozpracovávají tuto metodu jsou mnohé a rozsáhlé a jejich výčet a vysvětlení by si vyžádali velký prostor, proto je zde neuvádím.


V Praze, dne 16. 2. 2009 PaedDr. Lubomír Holzer